|
|
|
 Spřátelené weby:
|
|
|
První písňová sbírka křehkých parašutistů
Vydáno dne [17.09.2002] / rubrika [Kultura]
Nikdy jsem nebyl nijak zvlášt vysazený na britpop nebo na jemný kytarový rock, jenže když jsem před nějakým časem slyšel singl Yellow od tehdy neznámých Coldplay, okamžitě mě podivně posmutnělá nálada této skladby chytla za poklopec - a stejné to bylo i později u celé desky... Ideálně se poslouchá, když zrovna nemáte náladu na skotačení, když jste sklíčení nebo třeba jen unavení...když máte pocit, že jste nepochopení, opuštění...zkrátka lepší než Chcete mě? Zdenka Srstky:o)
Skutečně, na celém albu snad nenajdete vysloveně veselou, rozjařenou věc - snad s výjimkou posledního kousku s názvem Everything´s Not Lost, který vrcholí téměř nu-bluesovým nápěvem - za nedostatek bych to však rozhodně nepovažoval. Ba naopak, Coldplay mají svůj styl, kterého se drží úpěnlivě jako hovno košile. A čím je měkčí, tím spíše se bavlněného oděvu nepustí. Ale to je jenom dobře. - Je založený na teskných melodiích, výrazných basách, aranžích spadajících spíše někam dále do alternativního rocku, a především na vznosně nostalgické náladě, umocněné křehkým, vysoko položeným hlasem zpěváka Chrise Martina. Způsob, jakým dokáže nastolit atmosféru každé skladbě, je obdivuhodný. Jeho projev je právě tím nejvýraznějším rysem této wessexské party: vryje se vám do podvědomí lépe než pověstné projevy soudruha Jakeše z dob normalizačních.
Z kolekce skladeb, jemnějších, křehčích a svou podivuhodnou vlezlostí nebezpečnějších než Parachutistův let vzduchem, vyčnívá zejména provařená singlovka Don´t Panic, jež je obdařena vynikajícim videoklipem, který jako by chtěl prezentovat myšlenku textu písně svou skvěle řešenou, jakousi pseudopohádkovou grafikou. Dále vynikající balady - tj. nejtáhlejší z táhlých: výborně otextovaná Spies, Sparks s hutnou basou a Chrisovým hlasem přecházejícím z jedné polohy do druhé, a konečně Trouble, další singl, svým klavírkem dobře skousnutelný a kupodivu i hraný českými komerčními stanicemi typu City či Evropa 2. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na první singl z této desky, jímž je výše jmenovaný Yellow, leč mým osobním favoritem je spíše jakási interlůda než regulérní věc, která se zove stejně jako celé album - Parachutes - protože jeho nepopsatelná něžnost a náboj, vyzdvižený v necelé minutě, je zkrátka geniální.
Znovu radím - pokud čekáte řízný kytarový rock, neposlouchejte to. Coldplay tu jsou pro jiné účely - fungují jako dobrá náplast či alespon pověstná vrba na vyplakání se pro zlomená srdce. Nemají však za úkol z deprese dostávat - naopak do ní propadnout ještě hlouběji a plavat v ní. Proto poslech alba Parachutes vyžaduje určitý náladový extrémismus. Ale čas od času není špatné doplnit svou sklíčenost hudební kulisou v podobě chytrého, melancholického rocku namísto obligátních kolovrátkových teenagerovských boybandů, ne? A koneckonců, smutek může jednou potkat každého.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.71
Počet hlasů: 253
|
|
Říká Vám něco jméno Coldplay??
Hlasovalo: 146 lidí.
|
|
|
|
|
Náhodně vybraná anketa z archivu:
|
|
|
Náhodný výběr článků z archivu:
|
|
|
