Zápis o Čechách, Moravě a Slezsku z roku 1563
Vydáno dne [10.09.2002] / rubrika [Historie]
Od počátku 16. století měla Benátská republika (sever Itálie) na každém mocném evropském dvoře svého velvyslance(tehdy označován za vyslance). Jedním z nich byl i Giacomo Soranzo, který působil na dvoře císaře Ferdinada I. Právě on byl čtvrtým Habsburkem na českém trůně. Zvolili ho čeští stavové a sami jsme se tak dostali do 400 let dlouhého odkázání na milost a nemilost rakouských arcivévodů a císařů. Tímto krokem se z nás stala součást velmoci, která za pár let byla nejsilnější ve střední Evropě. S tím souvisí zájem Benátčanů na navázání přátelských styků s tak silným sousedem. Soranzo opouští Ferdinandův dvůr, nacházející se v Praze, roku 1563 a do Benátek přináší spis zahrnující poměry Němců k Francii, vyprávění o Uhrách, o Čechách i zemí koruny české, o Dolních i Horních Rakousích, o Tyrolech, o finanční situaci panovníka a jeho dvoru, o problematice s Turky, o poměrech ke skandinávským státům a celé to zavírá radou, jak by se měla republika zachovat k císaři.
Z tohoto bohatého obsahu jsem sehnal jen malou část týkající se našich zemí. Přepis Soranzových pamětí pochází z roku 1839 od Alfreda Arnetha a Josefa Fiedlera, úředníků c. k. tajného, dvorského a státního archivu ve Vídni. Vydáno 7. ledna 1876 týdeníkem Světozor.
"Království České ještě při nastoupení císaře Ferdinanda I. bylo volební a on sám syna svého Maxmiliána dal voliti králem; jelikož se však našly některé listiny císaře Karla IV., kterýmiž království prohlášeno bylo dědičným, a císař, ztrestav odbojné stavy, všecka privilegia zemská 1548 spálil, již se budoucně žádná volba díti nebude, nýbrž posloupnost půjde podle prvorozenství."
"Království toto, jakož i knížectví Slezské a markrabství Moravské i Lužické prvotně spojeno bylo s Říší, ale císař Karel IV., který spolu byl králem českým, nadělil mu převeliká privilegia, a ačkoliv nevystoupilo ze svazku s Říší, vyprostil je z daní, a chtěje je učinit vznešenějším, i tolik způsobil, že mnohá knížata německá, ano mezi nimi tři světští kurfirstové, na sebe přijali manský k němu závazek."
"Čechy jsou tvářností skoro vejčité i leží takřka v samém prostředku Germanie; odevšad obstoupeny jsou horami, z části i lesem Hereynským (pozn.: nejspíše Český les) . Proto druhdy pokládány byly za zemi pevnou, ale nyní takové jsou do Čech přístupy, že by se jen velikou stráží mohly ubránit."
"Čechy od východu k západu mají asi 180 mil zdélí a 140 mil zšíří. Na těchto stranách hraničí se zeměmi císařskými, na západ s Frankonií a Viogtlandem." (pozn.: bohužel se mi nepodařilo zjistit, jaké země se tím myslí, možná Německo a Prusko).
"Na obilí velice jsou úrodny, jakož i na všecky jiné potřeby; i vína je tam dosti a pořád rév ještě přibývá, ale pro celé království předce nestačí. Co se vína nedostává přiváží se z ostatních zemí císařských; ale obyčejně Češi pijí pivo."
"Jsou v Čechách rybníky tak velice oplývající rybami, že se na nich z velké části zakládá bohatství země té. Též jsou tam doly všech druhův, vyjmouc na zlato, a majetníci jejich povinni jsou, aby stříbro odváděli králi hřivnu po sedmi zlatých."
"Do království nevchází žádná cizí řeka a z těch, které se tam prýští, přední je Labe, ano všecky jiné menší do sebe pojímá."
"Království České tak je lidnaté, že prý má 33 tisíc vesnic a hradův i měst hrazených na 782. Hlavní město je Praha, kdež se nachází most přes Vltavu, pokládaný mezi nejlepší v celé Germanii. V celém království není žádné pevnosti."
"Čechové větším dílem jsou postavy vysoké, ale tak jsou oddání v pití, že v tom nic neodevzdávají ani Uhrům ani Němcům. Proto se jim nedaří na vojně; císař nicméně může z Čech míti 6000 dobrých jezdcův a velký počet pěchoty, která se lépe rozumí na plenění nežli k službě řádové; kdyby se mezi ně poněkud zavedla vojenská kázeň, mohli by míti zdar mnohem lepší."
"V království jsou tři stavové, totiž páni, zemané a měšťané, kteří se účastní v sněmích. Stav duchovní zrušen byl v čas hnutí Jana Husa a všecky jeho statky pobrány, aniž byly potom vráceny. Od těch až po naše dny nebylo tam biskupa; ale nyní císař toho vymohl při papeži, aby v Praze byl zřízen arcibiskup (pozn.: tím se rozumí příchod nového arcibiskupa, tento úřad byl založen již roku 1348), a opatřil ho důchodem 6000 tolarů ze svých příjmův."
"Království pravidelným během k ničemu není zavázáno, leda k své obraně. Kdykoliv král má něco neobyčejného, třeba svolati sněm a žádati na něm pomoci, a stavové o tom rozhodnou, jak jim je příhodno. Poněvadž pak všechen pravidelný příjem, jejž císař měl z království a který obnášel skoro 500.000 tolarův, jest rozzastaven, kromě několika hradův, které císař sobě vyhradil k myslivosti své, a z těch ročně přijímá asi 25.000 tolarův: nutno jest, aby sněm rok co rok pomáhal zvláštní pomocí a aby se berně rozvrhovala podle hodnoty statkův. Každý na sebe přijímá tolik daně, kolik podle svého svědomí cení svůj statek. Odhad ten dosahuje 24 milionů tolarův. O sněmě posléze držaném stalo se usnesení, aby se císaři dalo 12 ze sta na dvě léta, což obnáší ročně 288.000 tolarův. V berni této obsažena jest i pomoc k obraně království, kdyby jí bylo zapotřebí. Též císaři povolena daň z piva na deset let, která ročně nese 100.000 tolarův; z každého sudu platí se asi pět krejcarů. Mimo to králi Maxmilianovi povolili polovici toho, co potřebuje k udržení svého dvoru."
"Za starších časů všecky appelace dály se do Magdeburku, do Lipska a do jiných míst kromě království, ale císař již ustanovil zvláštní soud v Praze ze 12 soudcův, kterýž má za úkol, aby všecky appelace vyřizoval konečně, a k tomu soudu hledí též tři jiné země, kteréž ku království tomu jsou připojeny."
"Připojeny ku království tomu jsou Slezsko, Morava a Lužice, kteréž je obstupují po největší části; na východ sousedí s Polskem i s Uhry, na jih s Rakousy, na západ s Míšní a Saskem, na sever se Saskem a s markou Brandeburskou. Od jihu na sever mají 400 mil zdélí a zšíří 120 mil."
"Slezsko obsahuje v sobě 14 knížectví, z nichž čtyry mají svá knížata, dvě patří biskupovi Vratislavskému, on má 50.000 tolarův ročního důchodu; ostatní náleží císaři, ale rozličným osobám jsou zastaveny."
"Půda těchto tří zemí velice je úrodná na všecky plodiny potřebné, leda že Slezsko a Lužice nemají vína; ale Morava má ho dost a dost, tak že jím zásobuje obě dvě druhé země a království samé. Ale obyčejně se k pití užívá piva."
"V Slezsku jsou doly přebohaté, ale všecky v rukou soukromých osob."
"Lid vojenský v Slezsku a Moravě téhož jest způsobu jako v Čechách, Lužice však má nejlepší ze všech pěchotu. Císař míti může ze Slezska 6000, z Moravy 2000 jezdcův a 20.000 pěchoty z Lužice."
"V Slezsku hlavní město je Vratislav, kteréž se pokládá za jedno z nejpěknějších celé Germanie, v Moravě Olomouc, a v Lužici Zhořelec. Ale pevnosti tam není žádné."
"Z přivtělených zemí císař důchodu míval asi 300.000 tolarův, ale všecko tak je obtíženo závadami, že málo z toho zbývá. V novější době stavové pro krále Maxmiliana koupili panství Pardubické, jež mu nese 25.000 tolarův. Mimo to sněm povoluje pomoc mimořádnou, jako v Čechách. Jak mile totiž sněm český učiní své usnesení, následují jej pro svůj díl i tyto země."
Soranzo tu sebral vše, co o Čechách zjistil a pokládal za důležité, dnes je třeba se na nějaké pasáže dívat s nadhledem, protože známe základní historické události a poměry. Tenkrát ovšem nebylo o celkovém přehledu zemí tolik zpráv. Přece jen je to doklad tehdejší doby a o to vždy jde...
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.93
Počet hlasů: 522
|
|
|
Spřátelené weby:
osobnost ve značném stadiu rozkladu..
