Jak jsem balil jednu holku II.
Vydáno dne [12.07.2002] / rubrika [Povídky]
...přišla SMS: Jeden princ unesl mé srdce, proto ho žádám, aby mi ho
dnes večer navrátil a nechť mu je odměnou jeho společné sdílení
:o)...
>První díl< Nadešel čas naší první schůzky, Iveta ani já jsme nemohli vědět,
jak dobře zná každý z nás, město, ve kterém jsme se měli setkat. Viděli
jsme se sotva pár hodin a vůbec nic jsme o sobě nevěděli. Jako ideální
místo se mi jevila Černá věž, na náměstí, která je vidět na kilometry
ode města. Schůzka byla domluvena na "osmou" večer v průjezdu pod
věží.
Slunce již zapadalo, ale z dlažebních kostek stále sálalo teplo,
které prostupovalo skrze boty. Vyšel jsem kopcovité náměstí a již zdáli
jsem zahlédl jakousi postavu, stojící v průjezdu pod věží, bokem se
opírala o kamenou zeď a jemný průvan si pohrával s jejími dlouhými
vlasy.
Nebývá to mým zvykem, ale tentokrát jsem šel s určitým časovým
předstihem, takže jsem si říkal, že to asi nebude ona, ale jak jsem
postupoval a má nervozita rostla, byl jsem stále více přesvědčen o tom
že je to ona. Konečně jsem došel až k ní.. potichu jsem ji pozdravil a
podal ruku.. Iveta ji stiskla, druhou mi položila na hruď a nesměle mě
políbila. Usmáli jsme se na sebe, chytl jsem ji za ruku a pozval do
protější kavárny. Začaliá jsme si povídat o městě, jejím životě a jak už
tomu bývá i o blbostech :o). Probírali jsme poměry mezi lidmi v jejich
městě a celkem jsem se divil tomu, když mi řekla, že ještě s nikým nikdy
nechodila! Já konec konců také ne a divil jsem se i tomu, že jsem před
tím nádherným stvořením tak klidný. Obědnal jsem dvě zmrzliny. Snad to
byl nějaký pohár s oříškovou zmrzlinou, likérem a karamelem, .. shltal
jsem to o něco dřív, takže moje prázdné ruce zabrousily po té její,
která držela nožku poháru, zatímco druhá krmila zmrzlinou její smyslné
rty :o). Pohrával jsem si s jejím náramkem a když dojedla, přisunula i
druhou ruku na moji, nastala velmi dlouhá chvíle, nějak mě to nejspíš
rozhodilo, že jsem nevěděl co dál.. všiml, jsem si, že má na rtech
zbytky karamele.. usmál jsem se na ni, ukazováčkem po nich přejel a pak
jsem ho olízl. Iveta se rozesmála a začala vytahovat papírový kapesník.
Sebral jsem jí ho a natáhl ruku že jí rty otřu. Nahla se ke mě, vzal
jsem kapesníček a chtěl jsem jí rty otřít, byly ale tak ulepené, že by
se na ně papír z kapesníky přilepil, přejel jsem jí po nich olíznutým
prstem a pak sebral všechnu odvahu a olízl jí samotné rty. Zavřela oči a
nahla se ke mě ještě více. Chytl jsem ji za tvář a začal její rty jemně
líbat. Asi jsme tam takhle seděli hodně dlouho, protože mi zachvíli
kdosi zaklepal na rameno, podla účet a řekl, že se bude zavírat.
Vyšli jsme z kavárny a opět diskutovali o všm možném... vzpoměl
jsem si, že jsem u brány Černé věže viděl reklamní poutač na noční
výhled na město. Chytl jsem jí za ruku a zamířili jsme zpět na místo,
kde jsme měli sraz. Dvířka věže byly otevřené. Vyšli jsme po malích
kamených schodech a vešli dovnitř. Byla tu skoro tma. Vyšli jsme nahoru,
kde byl ponocný, který se začal dožadovat vstupného. Iveta řekla, že
jsme si měli přepočítt vstupné, než jsme sem vylezli, ale nakonec jsme
sesypali dostatečnou sumu a byl nám umožněn vstup na ochoz věže.
Bylo tu nádherně vidět na osvětlené město podnámi a na mraky hvězd na
nebi bez mráčku nad námi. Iveta se naklonila a pozorovala nádherný
výhled, postavil jsem se těsně za ni a přitiskl se na její záda. Šeptal
jsem jí do ouška spoustu něžných slov a otočil ji k sobě. Přehla se přez
zábradlí tak, že její život spočíval jen v mém pevném stisku a začali
jsme se líbat. Zachvíli mi opět někdo zaklepal na rameno a křičel cosi o
tom, že jsme pěkní hazardéři... inu což, ponocný holt má za úkol
dodržovat bezpečnost líbání na věži :o).
Pokračování příště..
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.95
Počet hlasů: 287
|
|
Má povídka i nadále pokračovat?
Hlasovalo: 175 lidí.
|
|
Spřátelené weby:
Nevím, dál :o)
