Život je někdy tvrdej Deníčku!
Vydáno dne [03.07.2002] / rubrika [Povídky]
MILÝ DENÍČKU, tak asi takhle začíná každý zápis v jedné malé knížečce o níž a jejím příběhu vám hodlám vyprávět. Na tom jak začíná nic zvláštního není. Každý den stejný začátek, stejný konec. Každý den nějaká špatná, temná zpráva zde stojí psána. A den co den na konci každého zápisu obdoba jedné věty: ŽIVOT JE NĚKDY TVRDEJ, DENÍČKU!
23.10.2000 Pondělí
Milý deníčku, tu pětku z testu jsem nakonec dostal! Já už nevim co dělat dál. Vždyť jsem se to učil tak dlouho. Celej den! Skoro jsem nespal a nakonec tohle! Co je s tim hloupym světem? Co je to se mnou? Jsem snad úplně blbej? Přeci to takhle nejde. Ještě štěstí, že jsi tu ty, jediná moje spřízněná duše. Moje světlo na konci tmy. Můj život. Přítel, který mě vždy vyslechne a kterému se mohu svěřit. Nevím co bych si bez tebe počal, víš, on život je někdy tvrdej Deníčku.
24.10.2000 Úterý
Milý deníčku, tak se se mnou rozešla. Chci brečet. Chci jí nenávidět, ale nelze. Chodili jsme spolu takovou dobu. Přinutila mě změnit život, cítit jinak, milovat a najednou, že ona prej už mě nemiluje!!! Chce zůstat kamarádkou, ale ne mou dívkou. Ona mě možná už nemiluje, ale já jí jo! Co můžu dělat? Já už to neunesu! Proč? Vždycky jsme na ní byl jenom hodnej, miloval jí a ona zradila mě! Pořád sem si říkal, že jsem na takovou alternativu připravenej, ostatně stát se může cokoliv. Říkal jsem si, že by to se mnou nic neudělalo a teď? Teď tady sedim a brečim jak malej kluk co ztratil medvídka. Všechno je temný, černý a bez spravedlnosti. Na muj život se snesly mraky těžký, ošklivý, takový ty olověný. Zachvátily mou duši, mé žití. Proč to jenom udělala, jak jen mohla? PROČ? Už nemůžu dál ještě že jsi tu ty, moje štěstíčko. Proč je život tak tvrdej, Deníčku?
25.10.2000 Středa
Milý deníčku, zase další špatná věc. Ztratil jsem mýho novýho walkmana. Já blbec sem ho nechal v šatně a když jsem se vrátil …byl pryč (jak jinak). Takových peněz mě stál a teď nic prázdno! Co se to jen děje? Chci křičet, že je to všechno nespravedlivý, jenom nějak nemám sílu, sílu na žití. Došla mi a pořád ubývá. Proč se to děje? Co se děje, že je život tak tvrdej, Deníčku?
26.10.2000 Čtvrtek
Milý deníčku, dnes jsem jí znova viděl, zase tak krásnou a úžasnou! Stála na chodbě a bavila se s úplně cizím klukem. Ani si mě nevšimla. Myslel jsem že se zbláznim. Chtěl jsem jí políbit. Zařvat na ní, ať se vrátí! Nešlo to, jenom se mi rozklepala kolena. Nemohl jsem dál Rozumíš, ani se na mě nepodívala po tom čase co sme byli spolu!!!??? PROČ?
Pak sem dostal pětku nedával jsem pozor! Nikdo mě nechápe a já mam dávat pozor! Chápeš to? Všichni jsou proti mně, všichni a všechno! I život! Protože život je někdy tvrdej, deníčku.
27.10.2000 Pátek
Milý deníčku, tak sem dnes obdržel třídní důtku za nevhodné chování při hodinách! Všechno včetně života se mi hroutí. Temnota jej pohltila a nechce pustit. Co mi řeknou doma?! Všichni na mě koukali jak na raritu, na zvíře v zoo. Jen sem se divil, že si na mě neukazovali. Nesnášim je! Nesnášim všechno! Protože všechno je špatně! Nemít tě, tak asi umřu. Jsi moje jediná spása v životě. Jediná duše, která mi pomáhá s problémy, když je život někdy tvrdej, deníčku!
28.10.2000 Sobota
Milý deníčku, Je mi strašně špatně, proč k tomu se dostanu. Ráno jsem jel na poštu, abych mohl roznést noviny. Vyhodili mě! Že prej je málo míst a mě si nemůžou dovolit! Pět let jsem tam dělal a oni mě jen tak vyhodí! Kde budu brát peníze. Proč se tohle děje? Celej den sem se hádal s rodičema. Bylo mi z toho na nic, nechápou to! Večer sme šli s rádoby přáteli do hospody. Měl jsem chuť se opít. Určitě totiž neuhodneš, kdo tam asi tak byl! Máš pravdu. Chovala se jako kdybych neexistoval. Objímala tam úplně mě neznámý lidi a vůbec jí nevadilo, že se před pár dny rozešla s klukem, kterej jí miloval celym svym srdcem! Bylo mi z toho na nic. Navíc i mí rádoby kamarádi mě zradili přímo neúnosně! Svině! A já s nima kamarádil. Pil jsem. Nevim jak moc, ale podle toho, že si nic nepamatuju asi hodně! Domů sem přišel teď a je mi špatně! Strašně špatně! Asi umřu! Nevim jak dál. Všechno je temný a bez barev. Zamlžený, beznadějný! Život je moc tvrdej, deníčku! Moc.
29.10.2000 Neděle
Milý deníčku, asi mam angínu. Hlava mě pálí, mam horečku a je mi blbě, že to ani popsat nejde! Bůhví co jsem včera vyváděl a kde jsem byl. Nejde si vzpomenout a nejde zapomenout. Bezmocně ležim a trápim se. Život je někdy tvrdej deníčku!
30.10.2000 Pondělí
Milý deníčku, jsem nemocnej, strašlivě. Mam horečku, že ani nevidim a psát skoro nemůžu. Je to špatný. Život je však víš co.
31.10.2000 Úterý
Už mi bylo líp. Byl jsem se podívat ve škole, protože jsem se nudil. Potkal jsem jí, své kamarády. Všechny. Nevadili mi. Bylo mi to jedno. Ona byla opět tak krásná. Chtěla si promluvit. Mluvil jsem s ní. Dlouho, ale nakonec sme se domluvili. Je to fajn, život je hned lepší. Dostal jsem taky jedničku z písemky z minulýho tejdnu. Doma mě pochválili. Walkman se našel - byl v řiditelně. Mam dneska takovou radost, že si to ani nedokážeš představit. Děkuju ti deníčku, si můj život a to ti nezapomenu.
Pak zápis končí. Tedy vlastně skoro. Venku bylo hezky, teplo, sluníčko svítilo, modré nebe, no prostě nádhera. Nikdo se tedy nedivil, když se prosluněným odpolednem ozvalo škrtnutí sirek a vzduchem zavoněl pálící se papír. Nikdo se nedivil. A nikomu taky nic nevadilo. Bylo tak hezky. Zvedl se podzimní větřík. Rozfoukal maličkou hromádku popela a vynesl do vzduchu ohořelý kousíček papíru. Kdo by ho chytil, mohl si s trochou námahy přečíst co na něm je:
ŽIVOT JE NĚKDY TVRDEJ DENÍČKU!!!
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.72
Počet hlasů: 218
|
|
|
Spřátelené weby:
"Závislý:o) prozaik, publicista a kritik."
