Dvě povídky o ekologických aktivistech.
Vydáno dne [17.04.2001] / rubrika [Povídky]
Předem upozorňuji, že zde rozhodně nebudu vychvalovat protestní akce žádné ze skupin "ochraňujících" přírodu. Protože při těchto akcích většinou nejen že neadekvátním způsobem ohrožují sebe, ale hlavně své okolí (včetně přírody, kterou se snaží tak rázně ochraňovat).
No a jak v poslední době začíná být mým (možná i dobrým) zvykem, uvedu opět alespoň jeden, tentokrát ovšem fiktivní příběh, který by se mohl stát, kdyby se něco nedělo tak, jak se to dít má...
Dálnice
Pondělní mlhavé ráno, osazenstvo stavby 50. kilometru dálnice od někud někam kdesi v západních Čechách v blízkosti jedné nejmenované CHKO se probouzí do dalšího pracovního dne. Několik mužů ve stejnokrojích firmy SaŽS právě snídá u zbrusu nového bagru značky Housenka. Najednou kdesi od západu slyší přijíždět autobus. "Žeby posily?" zauvažuje nahlas Dežo, zapalujíce si další cigaretu. Kubásek, malý 25ti letý brejlatý bagrista, sáhne po dalekohledu, po chvilce ostření vykřikne: "Hovno posily vole, to sou Greenpísáci! Co tady ty svině chtěj?" otáže se Makula, jako by předem neznal odpověď na svou otázku. "Buzerovat přišli." hbitě mu odvětí Kubásek. "No tak lidi, konec jídla, de se pracovat!" okřikne je šéf 50. kilometru výstavby západní dálnice. "Ale šéfe, je tu menší problém", křičí na něj zpátky Dežo. "Vo co de?", otáže se podezíravě šéf. "Jedou sem Greenpeac šéfe!", křikne Míra Čonka, právě se sápající do opodál zaparkované Tatry. "Kašlem na ně, máme svý termíny, už takle sme pořádně pozadu.", rázně se rozhodne šéf 50. kilometru výstavby západní dálnice.
Mezitím na druhé straně pomyslné barikády se vše připravuje k zablokování míst, kde by dnes měla stavba pokračovat, již téměř všichni vyskákali z nového a velice ekologického autobusu na nožní pohon značky Bufeťák&socák. "Pohněte sebou trochu, tady se seřaďte, natáhněte řetěz a až budete na zemi, tak se hezky připoutejte.", organizuje vše dlouhovlasý mladík v lenonkách. "Jen aby nás nezabásli jako minule", ozve se kdesi z davu. "Nemá tady někdo nějaký hulení?", ozve se další hlas...
Vtom k nim přijíždí zbrusu nový bagr značky Housenka. Za volantem bagrista Kubásek, s cigaretou v puse tiše proklíná tenhle blbej den. Zastaví svůj stroj nedaleko od živého řetězu a hbitě seskočí na zem. "Tak có, hodláte tady sedět ještě hodně dlouho?", s úsměvem křičí na spoutané "ekology". Odpovědí je mu pouze skandování hesel jako: "Neničte lesy... Neničte louky... Neničte přírodu... . Chmmm mohl bych je trošku postrašit, řekne si Kubásek a už se sápe do kabinky svého bagru. Nastartuje, několikrát výhružně naprázdno protočí motor, poté zařadí jedničku a pomalu se rozjíždí přímo k živému řetězu. Najednou z ničeho nic bagr poskočí (asi díra v nepříliš dokonalé cestě), Kubásek s leknutím upouští cigaretu a ta mu padá nohavicí roztrhnutou na koleni až kamsi k ponožce, ve zběsilé snaze ji vytřepat sešlápne plyn až na podlahu...
...banda aktivistů si ani neuvědomí, co se děje, najednou vidí odlétávat horní končetiny dvou nešťastníků, kteří se rázem ocitli roztříštění na spoustu různě velikých kusů masa a úlomků kostí. Nejblíže připoutaní k těmto dvoum se náhle ocitli v záplavě krve a masa, zvracející, úporně se snažící odprostit se od svých pout a utéct, co nejdál to pude. Všude zavládl zmatek, chaos, zvratky, krev a kusy masa ze dvou těl nešťastných protestantů...
A jak dopadl Kubásek? Ten byl odsouzen na deset let za dvojnásobnou vraždu bez možnosti na odvolání.
Tímto způsobem byly zmařeny tři mladé lidské životy a to vše kvůli neopatrnosti bagristy Kubáska a hlavně protestu mladých levičáků, snažících se dělat, že něco dělají, i když tomu, že něco dělají mnohdy věří.
Odpad
18.srpna 2018 7:00, nákladiště železniční vlečky jaderné elektrárny Dukovany (jihovýchodní Čechy)
"Plánovaná trasa vlaku vezoucí náklad nebezpečného jaderného odpadu, uvedená jak v denním tisku, tak v televizi či rádiu je Dukovany -- Jihlava -- Mělník -- Ústí nad Labem-Střekov -- Děčín -- Dresden a pak už to není náš problém", vysvětluje mladý úředník v konferenční místnosti jaderné elektrárny Dukovany. Mezitím na překladišti probíhá zdánlivě nejnebezpečnější část převozu - nakládání jaderného odpadu. "Ještě trochu doprava, no dobrý... ještě kousek, no tak a teď pomaloučku dolu, jo teď, zapadlo to, dobrý máme to za sebou", naviguje jeden z dělníků jeřábníka. Nakládání bylo úspěšně dokončeno.
Mezitím v konferenční místnosti: "Zatím máme hlášenu pouze jednu protestní akci, mělo by to být asi tady", zabodne prst na místo na mapě poblíž ŽSt. Mělník, "ale nijak závažně by nás to zdržet nemělo, počítám tak jednu maximálně dvě hodinky, z Německa nemáme též hlášeno nic závažnějšího, ale i kdyby, tak to už není náš problém", dokončí svůj výklad šéf bezpečnosti převozu. "Pánové, vše je připraveno, jste očekáváni v kontrolní místnosti", přijde jim sdělit mladá pěkná sekretářka. "Tak jdeme, pozvání od tak krásné mladé dámy se neodmítá" pokouší se vtipkovat jeden z úředníků českých drah. "A to tady máme i lepší", nechutně se ještě v chůzi chlubí vedoucí bezpečnosti elektrárny. Po chvilce v kontrolní místnosti: "Dobrý den, pánové, pohodlně se usaďte, meteo hlásí krásné počasí, myslím, že nás čeká skvělý den, na jehož konci budeme moci klidně usnout s pocitem dobře odvedené práce", vítá je šéf kontroly převozu.
7:30 Na překladišti je již vše připraveno, v kontrolní místnosti je též vše připraveno a akce se může rozjet. Strojvedoucí přebírá, s přáním hodně štěstí, kopii povolení k přepravě nebezpečného materiálu. Šéf vlakové ostrahy přebírá originál téhož dokumentu, povolení k přejezdu přes hranice se všemi potřebnými potvrzeními a kolky. Píšťalka píská, vlak se rozjíždí, v kontrolní místnosti se rozhostilo tajemné ticho. Bude opravdu všechno tak v pořádku, jak se to nyní jeví? Nezapomněli jsme na něco? Neudělaj Greenpeac nějaký problém? Ptají se všichni v duchu, ale i přes jisté pochybnosti každý věří, že se nic nestane, vše bude v pořádku, vlak dojede na místo určení, nikomu se nic nestane a jaderný odpad bude bez problémů umístěn do odkladiště jaderného odpadu v místě určení.
9:45 "Sme v Jihlavě a zatim bez problémů", hlásí se vysílačkou šéf vlakové ostrahy. "Sou v Jihlavě a zatim bez problémů", předává tuto zprávu dál operátor v kontrolní místnosti jaderné elektrárny Dukovany. "Jsou v Jihlavě a zatím bez problémů", sděluje celkem znuděně všem přítomným již zmíněná krásná mladá sekretářka. "Tak první kontrolní bod máme za sebou", pozvedá k přípitku svou sklenku šampusu šéf dukovanské elektrárny. "Nechci malovat čerta na zeď, pane, ale víte, co se říká, nechvalte den před večerem", pesimisticky zkonstatuje vedoucí bezpečnosti.
15:10 "Právě jsem projeli Mělníkem a nikdo tady nebyl, takže pokračujeme dál s nulovým spožděním", hlásí šéf vlakové bezpečnosti. "Vše je v pořádku, právě dojeli do Mělníka, kde se nekonala ohlášená demonstrace, takže bez zpoždění pokračují dál", oznamuje radiooperátor. "Tak teď už se nemůže nic stát", směje se šéf dukovanské elektrárny. Já si myslím, že byste to vážně neměl zakřiknout, co když se někde znenadání objeví neohlášená demonstrace, to by přece nebylo vůbec nic nového", vlídně ho uklidní vedoucí bezpečnosti.
V 15:50 vlak projíždí stanicí Litoměřice a míří po pravé straně Labe ke Střekovu. Dvoukolejná trať je zde plná ostrých zatáček, vlevo je řeka a vpravo se zvedají ostré skály a kopce lemující malebné údolí uprostřed Českého středohoří.
Asi 15 kilometrů před vjezdem do Ústí je v levotočivém oblouku trati železniční přejezd polní cesty ostře stoupající k chatové kolonii ve svahu kopce.
Na tomto místě ekologičtí aktivisté naplánovali zastavení vlaku. Jejich plán je velice jednoduchý a zdá se být i bezpečný. Levý oblouk zaručuje strojvedoucímu dostatečný výhled po břehu řeky a snadno zpozoruje nákladní auto stojící na přejezdu a signalizující světly poruchu. Vzdálenost více než 500 metrů zdá se být bezpečná a náklaďák pouze korbou nasunutý do přejezdu a se zařazenou rychlostí bude kdykoli schopen se rozjet, a tak předejít případné srážce, ale vlak by měl v těchto místech již téměř stát, takže řidič se nemá čeho bát. Za náklaďákem již samozřejmě čekají ekologičtí aktivisté se svými transparenty, hesly a přesvědčením, že tím co dělají zachrání svět.
16:15 Opět je vše vymyšleno, připraveno a laicky prověřeno, nikdo neshledal žádnou chybu na jejich plánu. Předsunutá hlídka hlásí průjezd vlaku okolo svého stanoviště. Ovšem v té chvíli se stalo něco, s čím nikdo z nich nepočítal, po druhé koleji přijíždí vlak s uhelným mourem naloženým ve vysokostěnných vagónech typu Wap jedoucí ve směru Mělník. Ten snižuje svou rychlost a pomalu se sune přes přejezd, na který z druhé strany couvá TATRA plně naložená štěrkem a za ní nesmí chybět aktivisté se svými transparenty. Nikdo si nedokáže uvědomit, že vlak s uhlím dokonale zakryl výhled strojvedoucímu z našeho "jaderného speciálu" a tento pak jede s výhledem asi 40 metrů. Na tuto vzdálenost také spatří nákladní auto, jehož překvapený řidič již nestačí zareagovat. Při rychlosti 75km/h začnou brzdy vlaku fungovat až po 120ti metrech, náraz lokomotivy do téměř 30ti tunové TATRY tedy proběhne v plné rychlosti, předepsané pro vlaky s mimořádnou zásilkou. Lokomotiva je nárazem vyražena z kolejí a levou stranou se zabodává do na vedlejší koleji jedoucích vozů, čímž vytváří příčnou překážku pro zbytek vlaku. První vozy se zvedají tlačeny těžkým kontejnerem, ten přepadává na stranu vně oblouku a sedmdesátikilometrovou rychlostí naráží do skály, o kterou se roztrhává a jaderný odpad, přes všechna opatření vypadává do řeky, na trať a do jejího okolí.
Asi v 16:20 se vše dozvídá policie, která následně informuje vojenskou protichemickou jednotku, vedení ČEZu a nakonec se smutná zpráva dostává až do kontrolní místnosti jaderné elektrárny Dukovany. Tam se již před pěti minutami rozhostil nepředstavitelný neklid, neboť bylo ztraceno spojení s vlakem. Reakce na tuto zprávu byly různé, někteří mysleli na sebevraždu, někteří alespoň na nové zaměstnání, jiní zase na strašlivou ekologickou katastrofu, paradoxně způsobenou ekologickými aktivisty.
V 16:50 je již chemická jednotka připravena k průzkumu zamořeného území, k záchraně obětí a k likvidaci zbytků nebezpečného materiálu.
Zhruba v té době přerušily všechny televize i rádia svá vysílání, aby mohly informovat o tom, co se stalo a vyhlásit předběžná opatření (tj.zákaz vycházení, větrání a používání vodovodní vody).
Asi 5 minut poté, tedy v 16:55 je již chemická brigáda armády ČR, připravena k výsadku. Tomu co ti chlapci právě zažijí, se nevyrovná žádné cvičení, bude to několikadenní maratón, který se bude skládat z hledání a záchrany přeživších ozářených, lokalizace odpadu, vysávání hmatatelných zbytků radioaktivního odpadu a spousty jiných záchranných činností.
Ještě tento den byla České republice nabídnuta pomoc západních států při řešení této situace a naše vláda tuto pomoc bez váhání přijala.
Uplyne spousta vody v Labi, než bude Polabí absolutně vyčištěno, ale jednou se to určitě podaří, nebo se alespoň podaří snížit hodnoty na přijatelné minimum. Lidi se konečně přestanou hádat o to, jestli je Česko správný, nebo špatný název pro náš stát, začnou více přemýšlet o skutečné podstatě ekologie, ekologických hnutí, bez jejichž přispění by k tomuto incidentu nemohlo dojít. Byl by to úplně normální a bezproblémový převoz radioaktivního odpadu do skladiště jaderného odpadu kdesi v západním Německu.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.48
Počet hlasů: 87
|
|
|
Spřátelené weby:
Létající redaktor, fotograf, milovník krásných žen, dobrého jídla a trpkého vína...
