Jak to tehdá bylo...
Vydáno dne [13.04.2002] / rubrika [Historie]
Když ve dvanáctém století pozval český král do našeho pohraničí německé obyvatelstvo, určitě si nemyslel, že se jednou stane zhoubou jeho chrabrého národa. Lidí tuhého kořínku, kteří byli vyhlášenými bojovníky. Milánští obyvatelé se třásli před družšinou českého knížete, který nechal pod jejich hradbami pojídat děti. Tak si to tedy měli myslet. Ve skutečnosti šlo o figuríny uplácané z těsta. Ale účinek byl skvělý, Češi byli krvežízniví lidožrouti a nebylo radno se s nimi pustit do křížku.
O pár století později povznesl Karel IV. český lid na vrchol Evropy a doufal, že se tam udrží. Jeho syn sice nedokázal skvělé dědictví udržet, ale Češi sami se opět projevili, když coby obyčejní sedláci poráželi vojska všech národů. To byly slavné časy Čechů. Přišli ale jiní panovníci a my jsme se stali už jen přívěskem na jejich rodokmenu. Leckdy se a ani nezajímali o to, jestli jsou král český či ne. Neznamenalo to nic. A tak se náš lid snažil zavděčit jinak. Zkoušel to prostě přes přízeň vlivných. Snažil se být libý tomu či onomu, jen když to vynášelo. Bohužel jsme se nestali královstvím Valdštejnovým, ale nastalo zde období označované jako doba temna. V našem pohraničí ale i jinde stále přebývalo stále určité množství Němců, až už pozvaných králi, či samovolně příchozích. Nyní, v této chmurné době, však všichni mohli vylézt ze svých brlohů, neboť Čechy se staly německými a starousedlíci byli až pod nimi. Náš host, náš pán. Tak by mohlo znít poupravené rčení.
Když se vytvořila první republika, čeští Němci stále byli proti ní, neboť už neměli otěže ve svých rukou. Nedokázali sice zvrátit vládu, ani se chopit moci jiným způsobem, maximálně obchodním, ale vnější události jim nahráli naprosto perfektně. Když přišel roku 1933 k moci jakýsi zakrslý Rakušan, vnuk židovky, s knírkem, tak se totiž začaly dít věci. Nenápadně, avšak velmi rychle a totálně uchopil do svých rukou moc v Německu a začal rozjíždět svou malou velkou hru na schovávanou se západem. Šlo mu o to, vytvořit co největší armádu a maximálně ji vyzbrojit dříve, než si toho kdo všimne. Západ si sice všiml, ale nedělal nic. Hitler si velmi brzo vzpomněl na své bratry a sestry zde v Čechách, kteří již pro něj vytvořili politickou stranu, které občas tu a tam někde kolaborovala. Zapojil je do svého divadélka více, čímž získal nejméně milion přívrženců. Bylo mu však jasné, že jsme stále silní a mohli bychom se mu postavit a vyrovnat. Tak se prostě se Západem dohodl, že se staneme jeho majetkem s tím, že nebude na nikoho útočit. V době této dohody by nebyl pro nikoho soupeřem, možná i Češi by jej s dokonalým hraničním opevněním porazili, ale to nikoho nezajímalo, my jsme nikoho nezajímali. Všem šlo jen o to, aby se nebojovalo a Oni nemuseli jít do války. Z první republiky zbyla polovina, navíc ta bez průmyslu a opevnění. Němci se stali vládci Čech, splnil se odvěký sen všech německých panovníků. Bez boje! Západ nás zradil s tím, že to byla nutnost. Jediná nutnost byla okamžitě zničit Hitlera, ale to si nikdo nepřipustil, každý se kochal jeho hladkým nástupem k moci a tím, jak dokázal probudit průmysl země. Ano, vytáhl Německo z poválečného bankrotu, ale kam? Vytáhl jej aby jej ponořil ještě hloubš. Kdyby si býval záhy nevytvořil miliónovou armádu a neměl oporu v dalším půl miliónu policie, tak by jej sami jeho lidé zbavili moci, neboť se jim brzo znechutily všechny ty jeho praktiky a celý vojenský monstrmechanismus. Nestalo se ale ani jedno z toho. Nikdo nepromluvil proti Panu Hitlerovi. Jeho poctiví otroci v Čechách udávali každou známku nepokojů, nebyli to bohužel jen Němci, jsme přeci Češi, a gestapo mělo stále plné ruce práce a následně i plné koncentráky udaných a židů. Bylo zde sice pár dobrých Němců, kteří zachraňovali nebohé jdoucí na smrt, ale je to stejně jako v dnešní době s Rómy. Jen pouhých pár procent je těch, kterým si nově příchozivší Rómové protiví, protože oni jsou praví Cikáni.
Západ tedy tak dlouho ustupoval panu Hitlerovi, dal mu co mohl, přehlédl v jeho počínání, co se nedalo přehlédnout, až se 1. září stala věc nevídaná. Polsko bylo bleskově atakováno a během čtrnácti dnů porobeno. Díky tankům vyrobeným v českých továrnách a zbraním z českých zbrojovek mohli Němci vyrazit proti celému světu a také to udělali. Téměř dva roky se jich všichni báli, až další slovanský národ, o Slovácích raději ani nemluvím, řekl dost a pro sebe charakteristickým způsobem je začal drtit. Nechali je prostě trochu "vytuhnout". No ale to by byl jiný a daleko delší příběh. Válka se začala obracet v germánskou prohru. Bylo zle. Němci se mstili na nevinných, dokazovali si na nich svou sílu. Milióny jich pálili, dusili a stříleli. Nakonec války, poslední měsíc bylo v Čechách nejhůře. Poslední SS vojáci, čerstvě naverbovaní si chtěli také zabít toho svého nepřítele, tak stříleli koho potkali. Kdo vylezl na ulici, měl to spočítané.
Už před samotným koncem války se ale začalo rokovat o tom, co dále. A, teď prosím pozor, zástupci tří světových mocností se usnesli na tom, že je třeba vysídlit z území vítězných států všechny Němce. Prezident Beneš to jen dal na papír, určil pravidla odsunů. Udělal by to stejně, protože každá česká rodina přišla o někoho blízkého, nebyl člověk, který by měl rád Němce, i kdyby to byl švagr. Díky Benešovým dekretům nedocházelo k větším násilnostem ze strany Čechů, i když snad každý musí pochopit, že na to podle jejich nejlepšího mínění měli právo.
A co se to dnes děje? Ti ublížení Němci chtějí své statky zpět? Proč? Mají na to vůbec právo. Oni rozpoutali válku, která stála svět 60 miliónů lidských životů, zničili Český stát, dělali ze sebe polobohy "nadčlověky", ždímali nás do poslední kapky, zavinili to, že jsme na 40 let upadli do komunismu a ještě by něco chtěli vracet? Češi měli určitě právo na jejich vysídlení, ale nemyslím, že má vůbec cenu jednat o zrušení Benešových dekretů. To je jako kdybychom chtěli změnit americkou ústavu!
Jelikož ale nic není nemožné, tak na závěr musím říct, že máme letos velké štěstí. Díky bohu za to, že jsou volby a žádný politik si nemůže dovolit ani pípnout proti voličům, jinak se bojím toho, co by naši prodavači národní cti, hrdosti a hlavně statků udělali. Kdo ví, třeba by se chtěli zavděčit Schrödrovi, odčinit zároveň pár špatně volených slov našeho premiéra a učinit velké gesto. Nevím ale do jaké míry jsou Čechy, takže je nebudu dále soudit.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.93
Počet hlasů: 324
|
|
|
Spřátelené weby:
