Den kdy svět spadl do...
Vydáno dne [12.04.2001] / rubrika [Povídky]
--[17.9.2066, Nové Mexiko, RSA (rozpadlé státy americké:)]--
U jednoho, před nedávnem otevřeného atomového krytu.
Je zhruba 7 hodin ráno a nad obzorem vyprahlé rudé krajiny pomalu vychází červánkové slunce. Začíná se usazovat radioaktivní prach, rozvířený včerejší bouří. Billovi právě začíná další z nekonečné řady dnů na již přes 50 let radioaktivitou spálené Zemi. Právě se dívá na displej Geigermillerova počítače, který pro dnešek ukazuje o něco nižší stupeň radiace než kdy jindy, když jej náhle osloví mladá dívka. Přestože žije ve stejné vesnici jako Bill, která vznikla před dvěma lety po otevření zdejšího krytu, nejsou na ni vidět žádné stopy nikoho nešetřící rakoviny. Ukázalo se totiž, že kryt byl otevřen předčasně, v době, kdy je na Zemi ještě stále mnoho radioaktivity. "Dobrý den!", povídá dívenka, Bill jen prohodí: "Jó, pro mě jsou již všechny dobré dny nenávratně minulostí." A vytáhl z kapsy své vesty s logem krytu ručně balený předválečný doutník. "Bille, a kdy pro tebe nenávratně skončily?" Bill s úsměvem potáhl z doutníku a povídá: "Dnes je tomu zhruba 50 let, co atomové zbraně všech mocností starého světa smetla civilizaci z povrchu Země. Záchranu našlo jen malé procento lidí v krytech, které začala budovat naše vláda pod tlakem hrozícího celosvětového válečného konfliktu. Já jsem byl (možná bohužel) jedním z těch, co našli záchranu. Ovšem záchranu proto, abych mohl umřít. Umřít pomalou užírající smrtí. Tehdy skončily hezké dny mého života." Dívenka se dále ptá: "A kdo tu válku vlastně začal?" Bill opět potáhl z doutníku, odkš?lal si a povídá: "Psal se rok 2016, zrovna mi skončila služba, když jsem náhle zaslechl varovný zvuk sirén. Předtucha mi našeptala, abych se odebral k jednomu z těch nových protiatomových krytů. Politická situace byla tehdy velice napjatá, takže se dalo očekávat ledacos. Nikdo z těch lidí, co tam přišli se mnou tehdy netušil, co nás čeká. Nikdo z nás vlastně nevěděl ani, co se děje, ale později jsem slyšel, že . . .
--[20.11.2016, San Francisco]--
Je hezký slunečný den. Ze záchodu v jednom panelovém domě se ozývá silný zvuk modemu, zuřivě se snažícího připojit k internetu. "Henry!!! Zase surfuješ na záchodě?!" Křičí Henryho přítelkyně, která dodělává oběd. "No jo, a co ti na tom furt tak vadí, sakra!" Ozývá se ze záchodu. "Cože?! Není to tak dávno cos ho svýma špinavýma rukama vošmatal a já sem do toho potom šáhla, dobytku jeden!" "No jo:)" Ušklíbne se Henry, koukne, že se již připojil a zapíná telnet, jeden ze základních programů pro všechny hackery. Zkouší se dostat do systému společnosti Nuclearia on-line, známé svou extrémně zabezpečenou sítí, do které se snad ještě žádný hacker nedostal. Henry pracuje u jedné menší firmy jako Internet Security Expert a je zakladatelem své hacker skupiny vystupující pod názvem HE158, není tedy divu, že je jeho snem se do takového nenapadnutelného systému dostat. Na serverech Nuclearia on-line jsou spuštěny ovládací systémy odpaloven atomových raket celých USA. Henry chvíli klepá do klávesnice a kouká, že se mu podařilo napojit do jejich sítě, zbývá namapovat servery a s pomocí svého nového programu začal skenovat jejich spuštěné porty. V kapse mu začal vyzvánět mobilní telefon, zvedne jej a povídá: "Ahoj Johne, právě chci vyzkoušet ten náš novej hacker software." John: "A kdo je tou obětí Henry? :)" "Nuclearia on-line!" John: "Ty si se asi zbláznil, víš, co tím můžeš způsobit!? A taky tě můžou zaměřit!" "Bez obav, mám to pod kontrolou.", povídá Henry, nastavuje poslední části programu a klikl na tlačítko "HACK", nastala dlouhá chvíle očekávání, už přestával doufat, že program funguje, když náhle na monitoru vyjela hláška:
** [connected to NucleariaOn-line] **
**** [WELCOME in US Army system] ****
******** [ACCESS PERMISSION] ********
Henry rozrušeně vykřikl: "Johne, nebudeš tomu věřit, ale právě jsem se dostal do systému Nuclearia on-line! Teď bych teoreticky mohl odpálit všechny jaderné střely USA!" Z chodby se najednou ozvala obrovská rána a chrčení vysílaček. Do Henryho bytu vtrhlo zásahové komando CIA, pomalu začalo postupovat do jeho bytu a v kuchyni vystřelili do Henryho vyděšené přítelkyně dávku ze samopalu. Jeden z nich vykřikl: "Toho teroristu musíte ihned zničit, je to hrozba pro USA!!!" Henry, stále sedíc na záchodě dostal šok, začal se bezmyšlenkovitě ohánět až mu spadnul notebook do záchodu, kde se začal zkratovat. To již dveřmi toalety prolítla dávka kulek, která trefila i Henryho, který se pomalu skácel na zem. Mezitím v záchodové míse ležel jiskřící notebook, stále připojený k serveru Nuclearia on-line. Zkrat v notebooku vyvolal impuls, který server přijal jako povel k odpálení všech atomových raket, spadajících pod systémy Nuclearie. Rakety byly odpáleny.
--[20.11.2016, Moskva, Velení sil Ruské federace.]--
"Generále, generále !!! Amerika proti nám vypálila 70 střel s atomovými hlavicemi, stejně tak ještě proti několika dalším státům. Jejich dopad nastane asi za 10 minut." Generál si vkildu nalil poslední sklenku své oblíbené pravé Ruské vodky, a řekl: "Když nepřežije Rusko, nesmí přežít ani nikdo jiný! Odpovězte protiútokem!" Stejně odpověděli i další státy jako Čína, Indie,... Během jedné hodiny otřásla modrou planetou série mohutných expozí, které ji proměnili ve spáleniště. Do vzduchu se dostal radioaktivní prach, který vrhl Zemi na 50 let do temnot. Několoik málo tisíc lidí přežilo v atomových kritech, které pro tento účel začaly některé státy v poslední době budovat. Některé z nich jejich noví obyvatelé otevřeli předčasně a podlehli v té době ještě příliš silné radiaci. Některé z nich jsou zavřené dodnes. Bohužel není způsob, jakým by se jednotlivé kryty mohli mezi sebou dorozumívat. Říká se, že 20. listopadu 2016 nastal den, kdy SPADL SVĚT DO ZÁCHODU a lidstvo začalo znovu od počátku.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.57
Počet hlasů: 224
|
|
|
Spřátelené weby:
Nevím, dál :o)
