Civilizace ve třetím tisíciletí.
Vydáno dne [20.03.2002] / rubrika [Povídky]
O nadcházejícím tisíciletí lze uvažovat nekonečným množstvím způsobů a po velice široké škále nejrůznějších linií. V dnešní době se na jednotném pohledu, ve více či méně rozsáhlé diskusi, sotva shodnou i jen dva lidé. Je také, jak se mi zdá, smutnou pravdou trvale převládající, neboť hojně šířený, spíše pesimistický názor. Tento má zřejmě své kořeny v atmosféře vytvářené informačními médii. Pod jejich tlakem jedinec zpravidla ztrácí schopnost vlastního pohledu na současné, minulé a tím i budoucí dění. Člověk podléhá manipulacím se slovy a jejich významy chápe jen podle svých schopností a svého rozhledu. Tato situace není nikterak nepodobná tomu, co popisuje Platón, a to již před čtyřiadvaceti stoletími ve svém díle " Ústava".
Média.
Takto můžeme zhruba rozdělit do pouhých dvou skupin. První skupinou jsou takzvaně komerční. Fungují jako přijatelná kulisa každodenního života a šikovně vzbuzují pocit, že se právě z nich člověk něco dozvídá. Pracují na bázi nejstupidnějších lákadel a přitahují pozornost jednoduchými senzacemi za každou cenu a bez jakýchkoli souvislostí. Ve skutečnosti zde jde jen o zajištění sledovanosti a z toho plynoucí zisk. Na straně druhé stojí oficiální, tedy veřejnoprávní celky. Tyto se však v zájmu téhož boje o sledovanost dopouštějí stejných chyb jako komerční a navíc jsou obětmi politiků, kteří zde pod dojmem solidnosti a nezaujatosti, zpravidla jen v přísně vymezeném čase, odůvodňují své nedostatky a chyby, poukazováním na průšvihy politiků jiných. V zájmu "svobody slova" jsou též přístupná demagogiím nejrůznějších skupin, jejichž původ nebo záměr si lze jen domýšlet.
Jenže právě takováto média jsou tvůrcem našich postojů a názorů. Jejich ovládnutí a moc z toho vyplývající je dnes běžně podceňována, a to právě v zájmu těch jednotlivců, kteří ji naopak docenit dovedou. Nechci zde však následujícímu tisíciletí vetknout Orwellovskou vizy kontroly jedince skrz televizi. Síla médií je obrovská a její rozhodující význam bude snad v následujícím tisíciletí objeven. Může být zneužita ale může být naopak velmi dobře použita ku prospěchu lidstva. Média mohou přinést celému světu poznání. Půjde o poznání historických souvislostí, tak jako se tomu již alespoň částečně děje. Půjde o odhalování dějinných událostí bez nutnosti tabuizovat v zájmu kohokoli, cokoli. Takto vesměs globálně šířené vědění bude jistě proti mysli různým vládcům dnešních totalitních diktatur, kteří budou samozřejmě protestovat, čímž na sebe jenom ukáží a jenom oni sami tak potvrdí světu, že upírají svému lidu možnost poznání, jakožto jedinečného práva každého člověka žijícího kdekoli na této planetě. Zůstane pak na úvaze, zda strpět takové postoje, neboť svět již ví, že právě zde se rodí také terorizmus a s ním související nebezpečí.
Podrobněji toto vše znamená, že lidstvo celé Země se musí dozvědět, co vytvořilo dějiny, kdo byli jejich opravdoví strůjci, kam se posouvají, a jak spolu souvisí skutečné kořeny takzvaných historických zvratů a mezníků. Na čem je založen a čím je podložen oficiální dějepis, jenž se dnes jeví jako by bojoval o své uznání pod tlakem konfrontace s novými a nově otevíranými dokumenty. Budeme se muset naučit vykládat dějiny s poznáním dokumentů dokazujících malost a nevědomost jedince stojícího proti ideologickému působení, které například laskavé vlastenčení, přetvoří do nacionalizmu naplněnému nepředstavitelnými zrůdnostmi. Bude třeba zbavit se snah o černobílé vidění světa. Není vždy možné určit viníka a oběť, vítěze a poraženého, spojence a nepřítele, okupanta a osvoboditele, hrdinu a zrádce, dobro a zlo, pravdu a lež.
Cílem by mělo být vytvoření jedince, schopného zaujmout vlastní názor, nepodléhající tlaku jakékoli mocenské skupiny. Jedince znalého způsobů, jimiž se dnes manipulují názory a postoje stádné většiny. Jedince, který bude schopen rozpoznat účel přijímaných informací, bez pocitu vlastní neschopnosti věc ovlivnit nebo dokonce i pochopit. Právě důkladný rozbor nedávné historie může být tímto nástrojem.
Zde totiž můžeme čerpat nekonečné množství poznatků o účelném vmanipulování celých národů do separátních, nejen geograficky vymezených území z nichž bylo možno ukázat na odlišnost (bohatství) nepřítele a pod heslem "být připraven" upevnit všemi prostředky vlastní moc. Vše bylo však poněkud složitější, když budoucí oběť podporovala tajně již předpokládaného útočníka, neboť skrze něj se na nějakou dobu ještě dalo udržet vládnoucí pozice. Budoucí agresor byl vhodným viníkem a příčinou vlastních našich problémů a nutnost, být také připraveni znamenitě pomohla v ekonomice což řešilo i problém sociální. Na obou stranách se pak jedinec ocitl systematicky řízen emotivními gesty a projevy z nichž posléze spočine v jednotném postoji se sobě rovnými, připraven a odhodlán ke všemu. Pro individuality je připraven zastrašující a postupně se zvětšující nátlak.
Zde si k poslední větě dovolím malý příklad počátečního zastrašování. Jde o naši republiku v roce 1948. Tehdy velmi důmyslně rozšířená "pražská šuškanda" o tom, že Honza Masaryk za sebou při svém sebevražedném skoku z okna, zavřel toto okno zevnitř, vytvořila mnohonásobně větší strach než by způsobyla vražda nebo atentát. Popravy, tedy spíše vraždy, následovaly posléze.
Zpět ale k původnímu tématu .Zajímavou roli má pak v této hře o moc voják. Po něm se vlastně chce jen jediné, a to aby především padl. Součty mrtvých hrdinů jsou právě tím nejemotivnějším národně sjednocujícím prvkem, jímž lze dokázat oprávněnost a opodstatnění zaujaté pozice. Takovouto válkou pak nabývá ekonomika i morálka velkolepých dimenzí. Staré je zapomenuto, nepotřebné zničeno, slabé odstraněno a krize vyřešena. Jen brutalita těchto kroků je přiměřeně usměrněna kulturností a geneticky zakódovaným chápáním humanity v daném prostoru Země.
Je překvapivé, kolik skvělých spisovatelů, dramatiků a umělců se snažilo předat svým dílem vědění týkající se daných souvislostí. Jak mnoho již bylo řečeno přímo, nebo mezi řádky a jak marná se tato snaha jeví, když dějepisci vyučují jen své jasné a vhodné závěry. Aplikace starých poznatků do současnosti se pak přirozeně jeví jako naivní a již nepoužitelná fantasmagorie. Jenomže právě hledání a nacházení kořenů konfliktů, které postihly lidstvo v minulých desetiletích by jistě znamenalo minimalizaci současného extremizmu.
Chci být optimista a chci věřit, že příští tisíciletí bude v tomto duchu otevřenější a pravdivější. Věřím a fandím globalizaci ve smyslu šíření poznání v němž nebudou žádné zakázané nebo nedoporučené otázky. Věřím, a dnešek tomu nasvědčuje, že se na světě podaří obhájit hodnotu lidského života před barbarstvím totalitních vládců a jimi zmanipulovaných národů. Věřím že vyspělá civilizace nezdegeneruje a nepodlehne zfanatizovaným primitivům pro něž je životně snesitelnější sebevražedný útok než každodenní studium a pevná pracovní doba v zaměstnání a ve službě. Snad bude příští svět žít ve vzájemné toleranci lidí v duchu nápisu na bráně nejvyšší lámaserie ve Lhase, jenž zní: "KOLIK MNICHŮ, TOLIK NÁBOŽENSTVÍ" ale zároveň bude umět přiznat při vší úctě k humanitě a lidskosti brány s nápisem "PRÁCE OSVOBOZUJE" pro jedince, kteří by chtěli žít jen z vydírání a podmaňování si ostatních.
Jsme na prahu tisíciletí a jsme svědky prvních kroků směřujících k likvidaci strachu a hrůz, které jsou způsobeny účelným udržováním lidí v nevědomosti. Bude to jedna z nejzvláštnějších válek a její strategie se teprve hledá a objevuje. Bude to válka o civilizaci, o naši civilizaci. Jsem rád, že dnes již i oficiálně žiji na straně nejdokonalejší ze všech nedokonalých demokracií, na straně USA a "spojenců".
Lidstvo a celá Země mají obrovskou naději žít. Žít ve vzájemné toleranci, respektu a úctě s využitím vědeckých poznatků, bez nesmyslného drancování a ničení, které je ku prospěchu jen vyvoleným atd.
Věřím, že přežije.
|
|
|
Hodnocení článku |
|
Známka: 2.88
Počet hlasů: 159
|
|
|
Spřátelené weby:
